Kočičí moudra, vaše příspěvky Jednooký Honza miluje vodítko Dojemnou životní pouť nám popsala jeho nová panička, paní Ing. Michaela Dohnalová z Prahy. Kocour Honza se ke mně dostal přes internet. Hledala jsem tehdy něco do školy a vykoukl na mě pod virtuální adopcí jednoho pražského útulku právě Honzík. S jedním očičkem a v hrozném stavu (po těle má velké množství větších jizev, které nejsou díky delší srsti vidět). Ostatní útulky ho odmítly, protože bylo nutné, aby podstoupil operaci očička – vyjmutí a následné sešití víček. Až tento útulek se ho ujal. Honzin zaujal už na veterině. Jeho klidná a vyrovnaná povaha dávala (dává) pocítit, že je to zvíře opravdu neobyčejné. Na nic si nestěžoval, všechno přetrpěl. V současnosti svůj popelnicový život vyměnil za pohodlí paneláku. V minulosti, kdy jsem pomáhala v útulku, jsem mu domů nosila koťata, o která se s naprosto fantastickou péčí staral. Vždy věděl, co je nutné a jak se postarat o ztrápená koťátka. Bohužel jsme ale zapomínali na Honzovo srdíčko. Honzík trpěl tím, že vždy vydal ze sebe to nejkrásnější a koťátko po čase odešlo k novým majitelům. Proto (výčitka v očích byla velká) jsme mu pořídili sestřičku na trvalo – Emilku. Takže teď jsou dva a nadmíru šťastní. K úplné spokojenosti jim chybí jen možnost chodit ven, ale to částečně kompenzujeme chozením na vodítku, což Honzík miluje. Honzík je neuvěřitelný kocour. Klidný, vyrovnaný, spolupracující, chápající, atd. Má spoustu báječných vlastností a stále nové a nové objevujeme. Honzík změnil můj pohled na kočky radikálním způsobem a jsem mu vděčná za krásu, kterou prostřednictvím něho každý den vnímám. Ing. Michaela Dohnalová zpět